Středa 24. prosince 2008 v 16.00 hod
dětská štědrovečerní mše svatá
v kostele sv.Jakuba v Prachaticích,
Pivoňky mají svou štědrovečerní premiéru,
tentokrát zpívají úplně samy celou mši svatou.
ŽIVÝ BETLÉM
Den přeslavný jest k nám přišel,
v němž má býti každý vesel,
radujme se, veselme se
v tomto novém čase.
2008-12-31
2008-12-30
2008-12-29
2008-12-28
2008-12-11
Stalo se - Pivoňky zachraňovaly
„My jsme Pivoňky a přišly jsme vám zazpívati, my jsme Pivoňky a přicházíme k vám…“
Dne 10. prosince 2008 jsme byly pozvány na předvánoční posezení do DD Skalka,
abychom také my pomohly vytvořit předvánoční atmosféru pro naše seniory.
Přišla jsem dřív, abych zazpívala sólově s kytarou, protože jeden účastník kulturního bloku vypadl, a Pivoňky měly dorazit až za hodinu.
V útulné místnosti senioři papali dortíky, pili kafíčko, zpívalo se, recitovalo, odpoledne příjemně plynulo za účasti zástupkyň Města Prachatice. Byla jsem ráda, a těšila jsem se, že si nás poslechnou také ony (a uvidí nová trička), neboť město nás podporuje a naše zpívání je zajímá.
Dozpívaly a dotancovaly děti ze školky, ke slavnostní řeči se chystala paní místostarostka, když tu se z davu seniorů ozvala nejapná arogantní poznámka. Toto nebyla, myslím si, stařecká senilita, ale obyčejná lidská neslušnost a hrubost. Není divu, že paní místostarostku poznámka ranila. Kdo v našem městě dělá pro seniory a postižené víc než ona!?! (A dělá to poctivě a s upřímným srdcem. Znám ji mnoho let, proto si toto troufám tvrdit.) Atmosféra zamrzla, paní místostarostka s doprovodem odešla. A mezi seniory nastal „mazec“. Takový starý už by mohli mít rozum!!! Vypadalo to, že už nebude proč zpívat, protože rozvadění senioři opouštěli místnost.
Konečně dorazily „moje“ holky šikulky. Převlékly se do červeného, vzaly do rukou bubínky, triangl, „jogurty“, dřívka. Ony netušily, co se před chvílí stalo. Brzy navázaly kontakt s posluchači, zpívaly nadšeně a s takovým nasazením, že si získaly všechny zbylé přítomné. Bylo to krásné. Paní pečovatelky nešetřily chválou, a děkovaly, že jsme zachránily situaci a atmosféru odpoledne.
Paní místostarostce držím palečky, aby ji ona „podpásovka“ brzy přebolela.
„My jsme Pivoňky a odcházíme zase domů, my jsme Pivoňky a příště přijdem zas!!!“
abychom také my pomohly vytvořit předvánoční atmosféru pro naše seniory.
Přišla jsem dřív, abych zazpívala sólově s kytarou, protože jeden účastník kulturního bloku vypadl, a Pivoňky měly dorazit až za hodinu.
V útulné místnosti senioři papali dortíky, pili kafíčko, zpívalo se, recitovalo, odpoledne příjemně plynulo za účasti zástupkyň Města Prachatice. Byla jsem ráda, a těšila jsem se, že si nás poslechnou také ony (a uvidí nová trička), neboť město nás podporuje a naše zpívání je zajímá.
Dozpívaly a dotancovaly děti ze školky, ke slavnostní řeči se chystala paní místostarostka, když tu se z davu seniorů ozvala nejapná arogantní poznámka. Toto nebyla, myslím si, stařecká senilita, ale obyčejná lidská neslušnost a hrubost. Není divu, že paní místostarostku poznámka ranila. Kdo v našem městě dělá pro seniory a postižené víc než ona!?! (A dělá to poctivě a s upřímným srdcem. Znám ji mnoho let, proto si toto troufám tvrdit.) Atmosféra zamrzla, paní místostarostka s doprovodem odešla. A mezi seniory nastal „mazec“. Takový starý už by mohli mít rozum!!! Vypadalo to, že už nebude proč zpívat, protože rozvadění senioři opouštěli místnost.
Konečně dorazily „moje“ holky šikulky. Převlékly se do červeného, vzaly do rukou bubínky, triangl, „jogurty“, dřívka. Ony netušily, co se před chvílí stalo. Brzy navázaly kontakt s posluchači, zpívaly nadšeně a s takovým nasazením, že si získaly všechny zbylé přítomné. Bylo to krásné. Paní pečovatelky nešetřily chválou, a děkovaly, že jsme zachránily situaci a atmosféru odpoledne.
Paní místostarostce držím palečky, aby ji ona „podpásovka“ brzy přebolela.
„My jsme Pivoňky a odcházíme zase domů, my jsme Pivoňky a příště přijdem zas!!!“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
