Na internetu mezi spřátelenými blogovými 
, mám z vás velkou radost, a asi nejen já. Lentilková party Pivoněk scholy v prachatické čajovně
S radostí jsem přijal pozvání ing.Slávky Pivoňky Tomešové (houslistky a zpěvačky skupiny Naskok, které jsem fanouškem), na první samostatný koncert Pivoněk do prachatické čajovny v úterý 26. května v podvečer. Byl jsem velmi zvědav, jak si paní Slávka poradila s vedením sboru, zda sbor pod její taktovkou udělal nějaký pokrok. A byl jsem velmi mile překvapen.
Vtipná a elegantní upoutávka na kostelní nástěnce, v médiích, a také na exkluzivních webových stránkách, které paní Slávka vytvořila, zvaly k návštěvě na komorní koncert, nazvaný „lentilková party“, jejíž výtěžek měl být věnován prachatickému hospici.
Tak jako kopřivu mráz nespálí, dětský chrámový sbor Pivoňky - schola neodradily hromy, blesky, déšť ani kroupy.
Těsně před koncertem se venku totiž strhla průtrž mračen, nečas ba přímo slota pekelná, takže nebylo vůbec jisté, zda vůbec bude komu zpívat. Jediný, kdo přišel včas bez ohledu na počasí, byl pan mgr. Huneš, ředitel hospice. Byl mile přivítán a usazen do křesla pro hosta.
O půl šesté se přece jen místnost zaplnila lidmi a koncert mohl začít.
Písnička střídala písničku, jednoduché, leč nápadité aranže, kdy paní Slávka zapojila všechny, kdo měli volné ruce a využila všeho, co měla – dvě kytary, flétna, housle, bubínky, chrastítka, prolínání sborového zpěvu se zpěvem sólistů, dobře znějící dvoj a trojhlasé úpravy, citlivě volené vstupy flétny a houslí, písničky proložené příběhy, básničkami, milým a příjemně humorným průvodním slovem jak se říká „spatra“, decentní způsob, jakým uvedla pozvané hosty – vše působilo mile a kompaktně.
Paní Slávka šířila kolem sebe pohodu a dobrou náladu, kterou nakazila nejen své svěřence (mimochodem ke kterým má velmi dobrý kamarádský přístup, kdy ji oni rádi a dobrovolně přijímají jako přirozenou autoritu). Radost ze zpěvu a dobrou náladu dokázali Pivoňky a Pivoňkové přenést i na posluchače. Skvěle se bavili všichni, naslouchali i čajovníci. V závěru si zazpívali všichni spolu. A nejen „Aby nás Pán Bůh miloval“.
Pivoňky se představily v nových červených úborech s bílým logem, které mimo jiné vymyslela také paní Slávka, a které v přítmí čajovny vypadaly velmi dobře a Pivoňkám moc sluší. Jak jsme se mohli přesvědčit, bylo všecko do detailů promyšlené, zorganizované, Slávka nezapomněla na nic. Na stolech v mističkách lentilky, vkusně upravené uvítací plakátky s textem závěrečné písně, tužky s názvem sboru jako upomínka na koncert, poděkování čajovníkům a sponzorům, rodičům sboristek a sboristů. V závěru pamatovala i na sladké odměny pro účinkující, jejichž rozdáním se ujal temperamentní bubeníček a prvňáček Jiřík.
Chybička se přece jen vloudila, něco paní Slávka přece jen opomněla !!!???!!! Částka, kterou předá hospici, činí pouhopouhých 100 korun !!! Také jsem postrádal účast někoho z předsta-vitelů církve, jejíž jsou Pivoňky součástí.
Karel Vojta, Třeboňsko
 |
